Buď respektující (nejen) mámou
Od doby, co jsem zjistila, že čekám dvojčata, jsem na Facebooku v uzavřené skupině, kde jsou samé mámy dvojčátek. Je to fajn, tu a tam si zajdu pro radu nebo pro slova potěchy. Naštěstí se jedná o skupinu, kde nikdo nikoho nekritizuje, ani nesnižuje. Je to skvělá skupina plná super ženských, které rády pomohou, když je to v jejich moci.
Před pár dny se ve skupině objevil moc smutný příspěvek. Psala tam paní, že asi přišla o kamarádku a moc ji to mrzí. Pohádala se totiž s kamarádkou, kvůli způsobu výchovy. Paní, která příspěvek napsala má samozřejmě dvojčata a její kamarádka má jedno dítě. Kamarádka zastává názor, že prso se má dávat na požádání a dítě má být neustále v nosítku. Co nejčastěji má být dítě na nahé kůži matky, aby se mezi dítětem a matkou vytvořil harmonický vztah.... Maminka dvojčátek nesouhlasí a své děti vychovává jinak. Vlastně podobně, jako já. Její děti mají režim, papají po třech hodinách. Maminka mléko odsává, je to pro ni snadnější.... Prostě dva diametrálně odlišné přistupy.
A samozřejmě kontaktní maminka si myslí, že ona má pravdu a přesně takhle má péče o dítě vypadat. A maminka dvojčátek si taky myslí, že má pravdu a že způsob, kterým ona své děti vychovává, je nejlepší.
Mohla bych říct, že obě maminky mají pravdu a stejně tak bych mohla říct, že v tomto případě vlastně nic, jako pravda, neexistuje. Je jen úhel pohledu. Žijeme ve světe, kdy si můžeme během minuty najít veškeré informace, které nás zajímají. Můžeme si vyhledat, jak pečovat o dítě, jak podpořit kojení, jak vařit správně příkrmy. Můžeme vyhledávat informace o BLW stravování a taky o tom, jak nejlépe uklidnit plačící dítě. Máme kolem sebe mraky informací. A to je to důležité slovo. Máme kolem sebe mnoho a mnoho INFORMACÍ.Nikoli pravd. Ale informací, které můžeme nasát a podle toho si vytvořit svůj úhel pohledu. A to je strašně důležité si uvědomit. Když zastáváme nějaký názor, nějaký přístup k životu, je to jen náš úhel pohledu. Není to pravda.
Když si tohle uvědomíme, bude pro nás snadnější druhé respektovat. Mnoho lidí umí kritzovat, ale jen málo lidí dokáže druhého člověka vyslechnout, pochopit a přijmout. A je to právě proto, že se spousta z nás mylně domnívá, že má pravdu. A pak nastávají takové situace, kdy se i mnohaleté kamarádky rozhádají, protože každá si myslí, že má pravdu a ta druhá je hlupačka. O to smutnější je to, že my, mámy, všechny víme, jak těžké to mateřství je a místo, abysme se podpořily, házíme si klacky pod nohy.
A to všechno jen proto, že si myslíme, že máme pravdu. Než ale začneme kritizovat jinou mámu, co takhle si uvědomit jedno- každá dobrá máma se stará o své děti nejlépe, jak umí a dělá to, o čem si myslí, že je pro její děti dobré. Chápete? Každá z nás dělá maximum pro své děti, i když jiným se náš přístup nemusí líbit. Všechny děláme to, co si myslíme, že je nejlepší. A to je to nejdůležitější. Neexistuje žádný stoprocentní návod na to, jak správně pečovat o děti. Musíme se tedy řídit naší intuicí, našimi pocity. Až vám příště bude kamarádka vyprávět, že musela dítě chovat tři hodiny než usnulo, respektujte ji i přesto, že zrovna vy si myslíte, že je lepší nechat dítě křičet, aby se uklidnilo samo. Až se od kamarádky dozvíte, že denně koupe dítě, respektujte ji, i když podle vás každodenní koupání miminka není zdravé. Vždy mějte na paměti, že ta žena před vámi dělá maximum pro své děti. Stejně jako vy.
Nemusí se vám líbit spousta věcí, ale proto máte svůj život a svůj domo svůj nekonečný vesmír. Vytvořte si svůj svět podle svých představ a nechte druhé, aby dělali totéž.
Není to tak dlouho, co jsem se dozvěděla zajímavou věc- demonstrovat proti něčemu nebude mít nikdy smysl. Pokud demonstrujeme proti tomu, co nechceme, právě tomu, co nechceme, dáváme energii. Místo toho se raději zaměřme na to, co chceme tvořit. Tvořme to, co chceme mít ve svém životě. Vychovávejme děti dle svého a respektujme ty, co to mají jinak. Nemusíme nikoho upomínat, nemusíme nikomu říkat, že máme jiný názor. Prostě a jednoduše se přijímejme takoví, jací jsme a to bez výhrad.
A nejde jen o mateřství. Stále více jsem překvapená z toho, co dokáže lidi rozlítit. Nevinný dotaz, sdílené video o životním prostředí, dokonce i přílišná krása ženy. A najednou se začnou množit nenávistné komentáře a spousta "zaručených" pravd, jak by to vlastně všechno mělo být. Pravda není. Je můj úhel pohledu a váš úhel pohledu. Ať už jde o cokoli, o mateřství, ekologii, politiku či náboženství, měli bychom se naučit vzájemnému respektu. Vzdejme se té touhy někoho neustále přesvědčovat o tom, že to prostě víme líp. Poslouchejme druhé, přijměte informace, která vám sdělují a pracujte s těmi informacemi sami v sobě. Bez útoků, poučování a "dobře míněných rad".
My všichni děláme ve svém životě to, co si myslíme, že je nejlepší. Tvořme tedy svůj svět takový, jak si jej přejeme a nechme ostatní, aby dělali totéž. Přestaňme dávat energii tomu, co se nám nelíbí. Přestaňme rozumovat a kritizovat. Každý z nás má svůj svět. Zaměřme se tedy na tvoření krásy.