Pro všechny skvělé mámy
V únoru se mi narodila dvojčátka. Jsou to opravdu vymodlené děti, s přítelem jsem se o miminko pokoušeli šest let a už jsme nevěřili, že by se nám to podařilo. Alespoň ne přirozeně. A pak najednou přišel Jackpot. Těhotenství bylo velmi těžké, bylo rizikové, měla jsem hodně problémů a musela jsem přestat sportovat a celkově se jakýmkoli způsobem namáhat. Polovinu těhotenství jsem musela proležet. Pro člověka tak aktivního, jako jsem já, to bylo hodně náročné na psychiku. Chyběl mi les, příroda, výlety...
Věděla jsem ale, že si lenošení musím užít, protože až přijdou miminka, hodně dlouho se kloudně nevyspím a neodpočinu si. A přesně tak to i je. Ze začátku jsem se snažila s kluky fungovat úplně normálně. Uklízet a vařit, jak jsem byla zvyklá. Ale vzhledem k tomu, že kluky trápí koliky a v noci horko těžko naspíme čtyři hodiny, nebylo možné fungovat dlouhodobě v tomto režimu. Nikdy jsem moc nechápala, proč se maminkám doporučuje, aby šly spát, když spí jejich miminka. Vždycky jsem si říkala, že ten čas se přece musí využít aktivně. Ted už ta doporučení chápu a když se mi občas podaří zdřímnout s kluky, jsem za to nesmírně vděčná. Jela jsem na doraz, dokud jsem se nedostala do stavu, kdy jsem měla pocit, že jsem opilá a měla jsem co dělat, abych neomdlela. To byl klukům asi měsíc. A já jsem se tehdy rozhodla, že se nebudu hrát na hrdinku. Úklid počká a vařit každý den složitá jídla taky není potřeba. Opravdu se snažím co nejvíc věnovat miminkům, ale občas je to tak náročné, že je prostě musím nechat chvilku brečet. Prostě nestíhám a jsem hrozně moc unavená. A právě na toto téma jsem nedávno vložila příspěvek, na svůj Instagram. Moje hormony šílí, dozvěděla jsem se, že mi můj přítel odejede do Německa za prací a já tu zůstanu na vše sama, jsem vyčerpaná, nevyspalá a nervózní. A tak jsem si šla na Instagram postěžovat, podělit se o ty pocity. A narazila jsem.
Jedné paní se vůbec nelíbilo, že si chci čas od času zajistit paní na hlídání a úklid. Ta paní totiž má taky dvojčata a narozdíl ode mě vše zvládala na jedničku. Nejen že se příkladně starala o děti, ale navíc měla vždy navařeno a uklizeno. Paní jsem pogratulovala, že je skvělá máma, když vše takhle zvládá. Ale neskončilo to. Paní začala být nepříjemná, jedovatá. A mně hned došlo, že i když paní vše zvládá na jedničku, tak asi není úplně spokojená sama se sebou nebo není ve svém životě šťastná. Šťastný a spokojený člověk nemá potřebu se srovnávat a zvyšovat si ego na jiných lidech, zejména na těch, kteří jsou aktuálně na dně. Silný člověk druhého nesráží, naopak mu pomáhá vzhůru.
Ale tahle rádoby dokonalá paní nepřišla se slovy podpory. Přišla si kopnout. Mně je to upřímně jedno. Dávno jsem se naučila si věci nebrat osobně. Ani jsem se k tomu dál nechtěla vyjadřovat. Říkala jsem si, jen ať si paní prská, když jí to pomůže, aby se cítila lépe. Ale přes noc se mi to rozleželo a já jsem si uvědomila, že je opravdu potřeba se k tomu vyjádřit. Ne kvůli sobě, ale kvůli těm maminkám, kterým by taková slova ublížila. Novopečené maminky bojují s hormony, samy se sebou, s novou životní rolí a hlavně s otázkou, zda dělají dost, zda jsou pro svoje děti ty nejlepší. Občas jim ujedou nervy a ony se tím pak trápí. Točí se v kolotoči pochyb o sobě samých a pak přijde nějaká radoby dokonalá paní a hezky si do nich kopne.
"Jak je možné, že ty jsi tak unavená? Já narozdíl od tebe..."
"Ty nestíháš úklid? To jsi asi pěkně líná. To já narozdíl od tebe..."
"Mně nikdo nepomáhal a stihla jsem uklízet i vařit a ty jako ne?"
"Já prostě svedu všechno, jakto, že ty nejsi stejná jako já?"
Víte, proč spousta maminek pláče od únavy a nevyspání? Protože dělají pro svoje děti maximum a jedou na doraz. Ony nejsou unavené a nevyspalé z toho, že by ležely na gauči u sitcomu a lakovaly si nehty. Ony několikrát za noc vstávají, aby své děti nakrmily a přebalily, aby je ukonejšily ke spánku. Ne každé dítě je spáč, některé maminky neustále houpají dítko na rukou, protože to miminko to prostě potřebuje. Další miminka trápí urputné bolení bříška a maminky masírují, utěšují, cvičí a snaží se dělat vše, aby se drobečkovi ulevilo. Další maminky k tomu mají i starší děti, které taky potřebují péči. Potřebují si povídat, pohladit a dostat dobré jídlo. A tak tyhle maminky běhají kolem dětí, najednou zjistí, že je půl dne pryč a ony ještě ani nesnídaly. Je naprosto logické, že jsou unavené. A v takovém režimu je člověk citlivý a plačtivý a potřebuje podporu, ne kopnutí.
A tak tu mám vzkaz pro všechny ty mámy, která se už týdny pořádně nevyspaly. Pro všechny mámy, kterým se doma hromadí špinavé prádlo a mají dřez plný nádobí. Pro všechny ty mámy, které mají na poličkách měsíční vrstvu prachu. A taky i pro ty mámy, které mají doma vše krásné, čisté a zároveň mají spokojené děti. Prostě pro všehchny ty mámy, které milují svoje děti nade vše a dělají pro ně první poslední.
Všechny jste úžasné, skvělé a nenahraditelné a pro vaše děti jste ty nejlepší mámy na světě. I když občas máte pocit, že se vám vše sype, i když vám občas ujedou nervy, jste prostě ty nejlepší mámy. Jste skvělé, protože se snažíte dělat to nejlepší pro svoje děti. Nejlepší mámu z vás neudělá perfektně čistý byt, pečeně v troubě a bábovka na stole. Nejlepší mámu z vás dělá to, že se snažíte svým dětem dát všechnu lásku, co v sobě máte a všechnu péči, kterou zvládnete, i na úkor vlastního pohodlí.
A ještě něco. Všímám si, že když se žena stane matkou, v očích mnoha lidí přestane být člověkem, který má své potřeby. Jakoby máma najednou nesměla zatoužit po horké kávě, sklence vína, nakupech o samotě nebo návštěvě kina. Protože hned, jak unavená máma přizná, že by bylo fajn si alespoň jednou dát oběd v klidu, hned se začne ozývat plno chytráků.
"A proč sis ty děti dělala, když se o ně nechceš starat?"
"Jo holka, co jsi čekala, že ti bude miminko celé dny spát?"
"Ty by jsi chtěla chvilku pro sebe? To my (starší generace) jsme na takové blbosti neměly čas. To my jsme měly vždy hotový oběd na dvanáctou a ještě jsme po nocích vyvařovaly plíny."
"Kdyby jsi pořád nekoukala do telefonu, stíhala by jsi."
Zapomeňte na tyhle bláboly. I když jste mámy, stále jste lidské bytosti, které mají svoje potřeby a touhy. Máte nárok na odpočinek, na horkou kávu, na pokec s kamarádkou, na návštěvu kadeřnice.... Máte nárok na vše, co si přejete, protože i když máte děti, stále smíte chtít něco pro sebe. A ne, není to sobecké. Svým dětem nedokážeme svou lásku tím, že se uštveme, ale tím, že se budeme starat i o svou pohodu, protože když je máma v pohodě, předává tu pohodu svým dětem. Když je unavená, smutná a ve stresu, také se to promítne do dětí. Mějte na paměti, že každá máma si zaslouží pohýčkat a odpočinout. Všechny jste skvělé a nikdy nevěřte tomu, kdo vám tvrdí opak.