Sebeláska
Jedno vám povím. Vaše tělo je skutečně dokonalé, ať už vypadá jakkoli. Vaše tělo je nádherné, ať už je hubené, tlusté, svalnaté, malé, vysoké, pihovaté.... Vaše tělo je prostě nádherné, protože je to dokonalý stroj, který vás provází životem. Uvědomte si, že vaše tělo je nádherné a dokonalé. A to je první krok k sebelásce, ale sebeláska jako taková to není. Přijměte sebe sama a naučte se na sebe dívat s láskou. To je první krok. Jen první.
Ale spousta lidí na tomto kroku zůstává v představě, že je dokonáno, mluví o lásce k sobě, ale přitom se ničí. Chápete, kam mířím?
Chcete zničit něco, co milujete? To přece nejde dohromady! Přece když milujete svého partnera, záleží vám na tom, aby byl v pořádku, aby byl zdravý. Když milujete svoje dítě, staráte se o jeho potřeby i o jeho zdraví. Když milujete zahradu, poctivě ji zbavujete plevele, zaléváte, dodáváte hnojivo. Svému partnerovi přece nedáte z lásky facku. Své dítě nenecháte z lásky celé dny hladové a plačící. Pokud milujete les, nepůjdete do něj s pochodní.
Ale všímáte si, kolik lidí mluví o tom, jak je důležité se mít rád a přitom sami sebe veřejně ničí? Jedí hromady tučného jídla, protože přece to nevadí, když každé tělo je krásné....
Ne. Tohle opravdu není sebeláska. Tohle je lhaní sobě sama. Sebedestrukce. Rezignace...
Skutečná sebeláska je péče o sebe.
Pokud začnete skutečně milovat sami sebe, vaše činy toho budou důkazem. Začnete se o sebe starat. Zcela automaticky začnete měnit svůj život. Budete se snažit zdravě jíst, hýbat se, prostě budete dělat vše proto, aby vám ve vašem těle bylo dobře. Aby tělo netrpělo bolestí břicha, nadměrným pocením, zácpou, průjmem, dušností...
Láska k sobě je těžká cesta, nejde to hned, ale já zastávám názor, že k vysněnému cíli nevede vyšlapaná cesta. Pokud opravdu začnete sami sebe milovat, postupem času vám přestane chybět vše, co jste dřív měli v oblibě, i když vás to ničilo.
Často si všímám, že ti, kteří mají plná ústa sebelásky hodně mluví o tom, že jíst zdravě není život. Že život je o požitcích a vychutnávání a že s disciplínou si život neužíváte. Prostě milují své tělo a světu to dokazují tím, že ho zanáší, špiní a huntují. A to se děje proto, že jejich činy řídí ego. To je taková ta malá potvůrka v nás, co se chce mít jako prasátko v žitě, chce žít pohodlně a nekouká nalevo či napravo. Ego, které by se při čtení tohoto článku urazilo. Neposlouchají své tělo, ani svou duši, protože poslouchat ego je mnohem pohodlnější.
Přijměte své tělo, ať je jaké je, a začněte ho milovat. Až ta láska bude pravá, bude to vidět na vašich činech. Už se nebudete chtít přejídat. Už nebudete chtít proležet odpoledne u televize. Úplně automaticky vás duše začne táhnout ven, na čerstvý vzduch. Zcela přirozeně začnete sahat po zdravějších potravinách. A až se tohle začne dít, pak teprve můžete upřímně říct, že milujete své tělo. To je skutečná sebeláska. Je to péče o sebe. Odpírání si nezdravého najednou nebude vnímáno jako omezování se. Bude to přirozený proces, který není nepříjemný. Naopak postupem času zjistíte, s jakou lehkostí se dá žít.
Před pěti lety jsem byla silná kuřačka. Před třemi lety jsem byla morbidně obézní, měla jsem 146 kg při výšce 160 cm. A ještě před rokem jsem měla našlápnuto k alkoholismu. Naprosto zničující kombo, nemyslíte? Ale já se nechtěla pořád zadýchávat. Nechtěla jsem se neustále potit, nechtěla jsem se každou chvíli budit s bolestí hlavy a žaludkem na vodě. Kdysi jsem si myslela, že to je život. Že takhle se život užívá. Hezky plnými doušky a do dna. Dnes už vím, jak moc jsem si tím ubližovala a už to dělat nechci. Chci se o své tělo starat, ať je zdravé a co nejdéle funguje. Moje tělo je místo, kde má duše musí žít, tak ať se jí žije krásně. To je, dle mého názoru, ta pravá sebeláska.
A jak to vnímáte vy?