Starej se o sebe pro sebe
Vzpomínám na jeden rozhovor s mou kamarádkou. Proběhl asi před sedmi lety. Šly jsme tehdy na procházku do přírody. Na kamarádku jsem musela dlouho čekat, než svůj zevnějšek upravila tak, aby byla alespoň trochu spokojená. Do lesa vyrazila s dokonale nalíčeným obličejem, perfektně upravenými vlasy a moc hezkým outfitem. Já měla kecky, sportovní oblečení a byla jsem nenalíčená. Tehdy jsem ještě rozlišovala, kdy "je mou povinností se nalíčit" a kdy ne. A při procházce do lesa jsem neměla pocit, že musím být nějak extra upravená. Moje kamarádka ale hrubě nesouhlasila a hned mi začala dávat dobré rady do života. Připomněla mi, že s mým přítelem jsem teprve krátce a už se takhle zanedbávám. Jako dnes ji slyším, jak mi říká: "Nemysli si, že tohle bude Honzu bavit, když doma bude muset koukat na to, jak se o sebe nestaráš. Musíš na sebe trochu dbát, jinak se hodně brzy začne dívat po někom jiném."
Co je to vlastně starat se o sebe? Znamená to, chodit denně nalíčená? Mít každé tři týdny nové nehty? Znamená snad starat se o sebe, že budeme nosit jen značkové oblečení? Znamená to snad, že pokaždé, než vyrazím z domu, podívám se na sebe kritickým pohledem do zrcadla, abych se ujistila, že nebudu nikoho pohoršovat?
Vůbec. Starat se o sebe znamená, starat se o svou čistotu jak tělesnou, tak duševní. Starat se o sebe znamená, že budete svému tělu dávat to, co potřebuje- zdravé a vyvážené jídlo a pohyb. A samozřejmě vodu, protože tělo se musí udržovat v čistotě. Starat se o sebe neznamená, že budete používat drahé krémy, všemožné olejíčky, že budete chodit ke kadeřnici a pěstit si nehty. Starat se o sebe neznamená, že ve společnosti musíte mít líčidla nebo perfektní účes. To jsou všechno věci povrchní a nezáleží na nich. Naše tělo tohle nepotřebuje. Tohle potřebuje hlavně naše ego, které nám neustále tvrdí, že nejsme dokonalí takoví, jací jsme a tak se musíme neustále nějak vylepšovat. Ale pozor! Pokud si rádi pěstíte nehty, je to v pořádku. Pokud si užíváte líčení, je to v pořádku. Pokud si rádi ladíte oblečení, aby se vám nejvíc líbílo, je to v pořádku. Všechno, co děláte pro své tělo navíc, je v pořádku. Ale musíte to chtít vy! Pokud se upravujete před zrcadlem, dělejte to výhradně pro svůj dobrý pocit. Protože vás to těší. Rozhodně to nedělejte s myšlenkami ve stylu, že bez šminek nemůžete mezi lidi nebo že nejste dost krásní. Pokud vás to těší, dělejte to. Ale vždy jen proto, že vás to těší. Vždy mějte na paměti, že jste krásní! Nikdy neposlouchtejte člověka, co vám tvrdí, že je na vašem těle něco špatně. Neposlouchejte řeči o tom, že máte blbej účes nebo oblečení, že se svou figurou si nemůžete dovolit nosit to, či ono. Starat se o své tělo znamená, že svému tělu dáte ty základní věci, které potřebuje a budete ho milovat takové, jaké je. Vše navíc je fajn, ale musí to vycházet z vás a ne z kritiky okolí. Dělejte pro své tělo to, co vás těší, nikoli to, co vám někdo říká, že byste měli dělat. Starat se o sebe znamená, dělat to nejlepší pro své zdraví. Je to vlastně takový první krok k poznání sebe sama. Když své tělo očišťujete vodou, stravou a pohybem, začne na to reagovat. Budete se v něm cítit lépe, budete mít více energie a více dobré nálady. A časem přestanete mít potřebu, používat super boží výrobky, co z vás udělají krásnější. To je ale hodně těžký krok na dlouho trať, protože něčemu takovému se naše ego brání zuby nehty. Naše ego nás neustále přesvědčuje o tom, že potřebujeme mít řasy jako vějíře, perfektní outfit, manikúru, penikúru... Pokud se o sebe v tomhle směru staráte, je to v pořádku, pokud to vychází z vás. V pořádku to není, pokud to vychází z názorů okolí, z televizních reklam a podobně. Když tyto věci budete dělat výhradně pro sebe, postupem času začnete vnímat svou vlastní krásu a budete od těch ostatních věcí upouštět. Vy jste krásné bytosti i bez pozlátek.
Ale starat se o sebe neznamená jen starat se o tělo, ale i svou mysl. A to je mnohem a mnohem těžší, než péče o tělo. Naše mysl je zablácená spoustou negativních myšlenek, kritických názorů, pohrdáním, odsuzováním. Svou myslí způsobujeme spoustu škod, protože hodnotíme, lžeme, pomlouváme, kritizujeme... A tohle všechno je mezi lidmi tak rozšířené, že už si ani neuvědomujeme, že škodíme. Chtěla jsem napsat, že svou myslí ubližujeme sobě i okolí. Ale ono to vlastně není pravda. Neubližujeme okolí, ale pouze sobě. Když někoho pomlouváme, neškodíme tomu člověku, ale sami sobě. Když někoho kritizujeme, také ubližujeme jen a jen sobě. Když nás někdo rozčiluje, je to náš problém, ne jeho. To naše mysl je zaplavena jedem. K tomu, abysme vyčistili svou mysl, musíme se zbavit negativních myšlenek, strachu, nenávisti.... Musíme se zbavit potřeby se neustále s někým srovnávat.
Starat se o svou mysl je strašně těžké. Moc mi to nejde. I když se snažím, pořád se nechám snadno rozčílit i drobnostmi, i když už nemývám výbuchy vzteku, jako dřív. Velice snadno se dokážu vyvyšovat nasvou sousedkou, která mě nehorázně štve. Moje ego se tetelí blahem, když se neuhlídám a přemýšlím o lidech, co mě z nějakého důvodu rozčilují.
V jedné přednášce jsem slyšela, že na každém člověku se dá najít něco krásného a že člověk by měl tu jednu věc najít a na tu se zaměřit. Postupem času ty negativní pocity vůči danému člověku začnou ustupovat a my začneme více vnímat dobré vlastnosti té osoby. Zkoušeli jste to někdy? Já to dělám neustále. Ale obávám se, že ne vždy se dá najít na člověku alespoň smítko dobrého... Nebo se prostě jen málo snažím. Mám ve svém okolí osobu, kterou opravdu nemůžu vystát. Není na ní jediná věc, která by mi nevadila. Nesnáším už jen hlas té osoby. Nesnáším prostě všechno na ní. A tak se o ní snažím přemýšlet v dobrém a hledám. Hledám alespoň malinkou hezkou věc, které bych se mohla chytit, abych v sobě neměla tu negativitu. Nejde to. Ať se snažím, jak se snažím, konkrétně na téhle osobě není prostě nic, co by se mi alespoň trochu líbilo. Ta osoba mi zrcadlí něco, co sama na sobě nemám ráda. Až najdu jádro pudla, snad se mi na ní podaří najít něco hezkého.
Snažím se nemyslet ve zlém na lidi, co mi v minulosti ublížili. U některých mi to jde, dávno jsem si uvědomila, co jsem díky nim v životě získala. U některých mi to nejde. Je zvláštní, že jsem dokázala odpustit těm, co mi ublížili nejvíc, ale nedokážu se vyrovnat s malichernostmi. Měla jsem kamarádky, dokud jsem si nenašla přítele. Ony nemohly pochopit, že zrovna ta tlustá a ošklivá si našla tak skvělého muže. Začaly mi tehdy dělat zle. Měla bych to nechat být, ale víte... Tetelím se blahem, když se někde potkáme a já vidím, jak strašně je štve, že se mám skvěle. Nemělo by to tak být, zbytečně si tím škodím, ale nemůžu si pomoct.
Je strašně snadné se na nekoho nazlobit, někoho odsoudit, zaškatulkovat nebo shodit. Je těžké najít ve stresující situaci to dobré. Je těžké povznést se ve chvíli, kdy se nám nedaří. Ale právě tím, že věnujeme svou energii negativním věcem, ty věci sílí.
Snažme se očistit nejen své tělo, ale i svou duši a mysl. Snažme se místo soudu používat pochopení. Místo pomluv používat zastání. Místo rozčilování se nad kolonou aut využít čas například zpěvem.
Často nás rozčilují věci, které nemůžeme ovlivnit. Je třeba si to uvědomit. Nemůžu to změnit. Tak co tím vyřeším, když se tím nechám rozčílit? Jen si sama uškodím...
Možná to teď vypadá, že kážu vodu a přitom se hojně nalévám vínem, protože jsem si vědoma toho, kolik mám na své cestě nedostatků. Ale věřte mi, udělala jsem veliký kus cesty. Kdo mě léta zná, tak ví. Byla jsem strašně cholerická. Vybouchla jsem i kvůli úplné zbytečnosti. Něco ve mně mělo radost z toho, že jsem dokázala udělat scénu. Z nějakého důvodu to jisté části ve mně dělalo dobře. Chtěla jsem drama, křik a divoké emoce a to i přes to, že mi to v životě způsobilo spoustu problémů. Dnes už dokážu své emoce držet na uzdě. Občas se samozřejmě rozčílím, ale už to není takové. Nejsem jako sopka, co vše zničí. Naučila jsem se o věcech přemýšlet a když mě něco nepříjemně překvapí, nejdříve dýchám a přemýšlím. A když k ničemu nedojdu, mlčím a nechám myšlenky plynout. Když mám problém, vím, že nemá smysl začít hned panikařit, jako jsem to dělala dřív. V daný okamžik to nechám být, protože vím, že nemá smysl nad tím přemýšlet, dokud je to horké. Vím, že lepší je odejít do přírody a nechat svou mysl, ať se s tím sama popere. Bez hněvu, křiku, slz a strachu. Dnes už vím, že v sobě máme všechno odpovědi, jsme božské bytosti a veškeré vědění nosíme v sobě. Jen už jsme v dnešní chaotické době zapomněli, že veškeré vědění je v nás.
Další věc je, že se snažím jiné tolik nepomlouvat, nekritizovat... Je to těžké, drby jsou moc fajn :D
Ne vždy se mi to podaří. Občas s chutí někoho odsoudím a pak je mi to líto. Plácnu nějakou blbou poznámku nebo třeba jen myšlenku a pak mě to mrzí. Nechci být člověkem, který potřebuje někoho ponížit, aby se sám cítil být velkým. Pracuji na tom a věřím, že dřív nebo později opravdu zvládnu nesoudit a nekritizovat to, co není v souladu s mými názory a myšlenkami.
Pamatujte, starat se o sebe znamená naslouchat svému tělu a dávat mu, co potřebuje- čistotu, dobré jídlo, pohyb, odpočinek.... A starat se o sebe znamená, starat se o svou duši a snažit se být dobrým člověkem. Pokud pro své tělo děláte něco navíc, je to v pořádku, pokud je to vaše volba. Pokud je to tlak okolí, je to špatně. Vždy mějte na paměti, že jste nádherné bytosti. A nezapomínejte, že i kolem vás jsou samé nádherné bytosti, které si zaslouží jen hezké myšlenky.