Den 32.
Než jsem se pustila do své výzvy do kalhot, byl můj život plný zlozvyků, pokud jde o jídlo. Každý nákup pro mě končil tím, že jsem si pro sebe koupila nějakou drobnost. Třeba jen malou sladkou tyčinku. Když jsem jela na větší nákup, vždy jsem si koupila kafe z automatu a k tomu třeba muffin, gigantickou čokoládovou sušenku nebo bagetu s česnekem. Pokaždé, když jsem projížděla městem, zašla jsem si pro velké skořicové capuccino a když byla chvíle, dobřála jsem si i nějaký ten zákusek. Takže jsem si denně ujížděla na kávičkách a sladkostech a pak při pohledu do skříně brečela nad tím, že jsem tlustá a všechno je mi malé.
Nevím, co za zázrak se stal, ale se začátkem výzvy jsem dokázala tyto zlozvyky ohromně utlumit. Když už mám chuť na kávu volím si lungo, místo sladkého kafe s našlehaným mlékem. Zákusek jsem měla jednou a bylo to na kávě s přáteli, které jsem dva roky neviděla. Když jsem na nákupu, už neutrácím za sladkosti nebo nějakou blbost do auta. I když mám někdy chuť si koupit něco sladkého, už není tak těžké odolat. Vlastně se můžu pochlubit, že za těch 32 dní jsem ani jednou neseděla v autě s bagetou v ruce a necpala si škraně jako křeček.
Docela dost jsem i omezila alkohol. Nepřestala jsem pít úplně, to ne, ale můžu s klidným svědomím říct, že víno si dopřávám méně často, než dřív.
Taky jsem si začala zapisovat do tabulek a nestačím se divit. Ono se řekne: "Prostě jez zdravě, vždyť je to snadný. Ovoce, zelenina, libové maso.... Nejez smažený atd. atd..." Ale až když jsem si jídlo začala zadávat do tabulek, zjistila jsem, jak moc velká je jídlo věda. Teď, když vynechávám své kávičky a sladké tečky na závěr, téměř nikdy se mi nepodaří splnit denní příjem kalorií. Někdy mi chybí třeba 200 kcal, někdy i 700. A to není záměr. Ano, chci zhubnout. Ale trvale, takže bych chtěla mít kalorický deficit na nějaké únosné míře. Navíc mám skoro vždy přešvihnuté tuky, zatímco vlákninu a sacharidy mám sotva do půlky. A přitom je v mém jídelníčku plno zeleniny! Jako vážně to není jednoduché, ale jistě se naučím jíst tak, aby tělo bylo spokojené a dobře fungovalo.
Co se týče pohybu, ze začátku šlo vše skvěle. Muž byl více doma a já měla možnost se věnovat sama sobě. Jenže teď je po operaci a tak teď nemůžu chodit sama ven bez dětí. Navíc do budoucna vím, že až se muž vrátí do práce, já zase nebudu mít možnost chodit sama s hůlkama na výšlapy, takže bych měla zařadit nějaké cvičení doma nebo tak. Ale dokopat se k tomu, to mi zatím nejde. Když už jsem doma a mám chvilku, tak sebou spíš plácnu na gauč a pustím seriál nebo lehnu ke knížce. Ale věřím, že i s tímhle zlozvykem si nějak poradím a zvládnu to. Třeba u toho seriálu.
A co moje váha? Vážím se každách deset dní. Naposledy jsem zjistila, že jsem za deset dní zhubla jen kilo. Trochu mě to zklamalo. Vážně jsem čekala, že to bude lepší, vždyť jsem úplně překopala celý jídělníček! Pak jsem si ale uvědomila, že za těch třicet dní jsem zhubla 4,7 kg. To je skoto pět kilo za měsíc. To už zní úplně jinak. Řekla bych, že pět kilo za měsíc je moc fajn výsledek. Navíc, do morbidní obezity jsem se vlastně prožírala celý život. Tohle přece nezměním za jeden měsíc. Takže trpělivosti a pevné vůli zdar!