Den 50.
Před deseti dny jsem se mohla pochlubit dalším shozeným kilem. Nyní už je z něj jen půlka.
Nebudu se tady vymlouvat na těžké období a na nemoc. Ano, byla jsem nemocná a ano, stále ještě nejsem v pořádku. Ale každý z nás čas od času stoná a to rozhodně není důvod k tomu, aby člověk přestal jíst zdravě. Jídelníček se mi vymknul z rukou a tak se až divím, že jsem přibrala jen půl kila.
Ale to nevadí. Nikomu se nepovedlo zhubnout hned na první pokus. A jak se říká: "Poražení jsou pouze ti, kteří znovu nevstanou."
To není můj případ. Já to budu zkoušet pořád a pořád se budu snažit, co mi budou síly stačit.
V následujících deseti dnech se chci přinutit k domácímu cvičení a k běhu. Chci do toho hubnutí dát víc, pořádně do toho skočit a užít si to. Chci, abych za dalších deset dní mohla říct, že jsem se svým výkonem spokojená.
Další věc je, že díky kalorickým tabulkám se učím lépe jíst. Díky nim vím, že ono to není jen o zelenině a rybách. Stravovat se tak, aby tělu nic nechybělo, je docela umění. Často mám v jídelníčku příliš tuků a pravidelně mi chybí vláknina i bílkoviny. A abych byla upřímná, občas fakt nechápu, kde se ty tuky berou a kde vzít víc bílkovin. A další věc na kterou se musím zaměřit, je voda. Přistihla jsem se při tom, že často kolem druhé odpoledne piju druhé kafe bez toho, abych se za celý den napila vody. Takže se snažím si na to dávat pozor. V některých dnech to jde dobře, jindy nic moc, ale budu na tom pracovat, dokud to nebude v pořádku.
Jsem v polovině své výzvy a myslím, že tímto tempem se do kalhot za dalšách padesát dní nedostanu. Ale hlavní je jít vpřed a nevzdávat to.