Hňup, 1. díl
Sluneční paprsky pronikají skrze mezeru mezi závěsy a dopadají přímo na mou tvář. Slunce ale není to, co mě budí. Jsou to vibrace mého telefonu. Obvykle mě to jen tak neprobudí, takže volající musí být velmi neodbytný. Aniž bych otevřela oči, otočím se na druhý bok a rukou zašmátrám po nočním stolku. Vezmu telefon do rukou a podívám se, kdo volá. Zuzana, má dobrá kamarádka.
„Ahoj zlato.“ pozdravím ospale.
„Rozešli jsme se. To fakt nešlo. Je to totální kretén!“ Zuzana vzlyká do telefonu.
Jsem na to zvyklá. Zuzana se každou chvíli s někým seznámí, vždy to vypadá na velikou lásku na celý život, ale pak ten dotyčný udělá nějakou drobnost, která je pro Zuzanu naprosto nepřekonatelná, a pustí ho k vodě. Pak tráví čas s hromadou papírových kapesníčků, cpe se čokoládou a zapřísáhle tvrdí, že všichni chlapi jsou póvl a že už nikdy žádného nechce. Ovšem po týdnu si uvědomí, že život je krátký a smete ze sebe posmrkané kapesníky a obaly od čokolád, aby mohla ladně zaplout do koupelny, kde ze sebe smyje rozmazaný make-up, z uplakané žáby udělá ženskou k nakousnutí a vydá se na lov v naději, že tentokrát opravdu potká dokonalou partii pro život.
„Co provedl?“
„On… to je… on si myslel, že to nevidím, ale on prostě….“ Zuzana neví, jak to říct, zadrhává, vzlyká a tu najednou nabude odvahy a vychrlí: „On se prostě poškrábal na koulích a pak tou rukou vzal do ruky chleba, který nám začal krájet k snídani! Chápeš? To je stejné, jako hrabat se v zadku a pak sahat na jídlo!“
„Ehm…“ snažím se nesmát s k problému kamarádky přistupovat seriózně. „No víš, chlapi mají prostě jiné myšlení. Takové věci jim prostě nedochází.“
„Tak jemu to nedochází a já pak mám jíst pytlíkový chleba!“
To už jsem nevydržela a vyprskla smíchy.
„Ty jsi číslo!“
„Haha, to je strašná sranda… Prosím, neměla bys na mě čas? Nechci být sama.“
„Jasně holka. Vyrazím, jen se trochu upravím a cestou se stavím pro pohotovostní balíček. Zatím pa.“
Když típnu hovor, podívám se na hodiny. Ještě není ani dvanáct a mně v pět ráno skončila směna v pekárně. Ale nevadí mi to. Jsem zvyklá. Miluji práci v pekárně a miluji noční směny. Člověk se dopoledne vyspí a pak má prakticky celý den volný. Paráda!
Sednu si na posteli, pořádně se protáhnu a pak vyskočím. Žádné lelkování! I když je Zuzana možná trochu melodramatická, je to moje kamarádka a teď potřebuje mou podporu. Tak honem do koupelny.
Během dvaceti minut jsem připravená vyrazit. Opouštím svou malou garsonku, kterou jsem si pronajala od jedné starší paní a vydávám se za Zuzkou. Cestou se stavím v obchodě pro čokoládu, víno a kapesníčky. Nezbytná výbava pro každou láskou zklamanou ženu. Mám i velký hlad, napadlo mě, že zajdu do restaurace a koupím nějaké pořádné jídlo. Ale nakonec volím donášku pizzy. Já můžu rovnou k Zuzce a jídlo nám kurýr přinese až pod nos.
Ani nemusím zvonit. Dveře se otevírají, sotva k nim přijdu. Vidím Zuzku tak, jak jsem ji viděla už mnohokrát. Uplakanou, s rozmazanou řasenkou a rozcuchanými vlasy, ledabyle staženými do gumičky. Má na sobě legíny a vytahané triko. Jen ustoupí stranou a mávne rukou na znamení, že mám vejít. Jakmile se za mnou zavřou dveře, obejme mě a propukne v usedavý pláč. Je to zvláštní, nerozumím jejím pocitům. Já sama už partnera neměla dlouho a poslední rozchod proběhl v pohodě. Takže nerozumím tomu, jak se někdo dokáže během chvilky zamilovat natolik, aby se pak dokázal takhle zhroutit. Asi jsem byla vždy více racionální.
Odpoledne uteklo rychle. Jedly jsme pizzu a Zuzka mi povídala o všech příšernostech jejího bývalého. Toho samého muže, který byl tím pravým až do té chvíle, než se podrbal na intimních partiích a pak sáhl na chleba.
K večeru jsem musela odejít na noční směnu do práce. Udělala jsem pro Zuzanu, co jsem mohla. Zatím to muselo stačit.
V práci jsem přemýšlela o Zuzčiných důvodech k rozchodu. Některé byly opravdu směšné. Jednou se rozešla s klukem, protože neměl rád rifle. Prostě pořád chodil jen v teplácích a nehodlal to změnit. Další dostal kopačky za to, že v čínské restauraci nepoužil hůlky, protože s nimi neuměl jíst a tím pádem se stal v očích Zuzany naprostým křupanem. Jeden muž dostal kopačky hned na prvním rande. Zazvonil mu v restauraci telefon a on se opovážil ho vzít, i když mu zrovna dělala společnost, jak Zuzka ráda říká, prvotřídní kost. Když jsem přemítala o všech těch absurdních důvodech k ukončení vztahu, říkala jsem si, jestli vůbec Zuzka stojí o vážný vztah? Třeba po vztahu ve skutečnosti netouží a tak to podvědomě bojkotuje?
Možná, že bych to s ní měla probrat. Za pár dní je víkend. Budu mít volno a tak ji vytáhnu někam ven a zkusím to s ní probrat.
…
V sobotu, o pouhé tři dny později, už byla zpět veselá, bláznivá a bezstarostná Zuzana, která má celé mužské pokolení na háku. Přišla ke mně domů s lahví vína a vypadala skvěle. Měla upnuté černé šaty nad kolena a lodičky na vysokém podpatku. Hříva jejích medových vlasů tentokrát nebyla stažena do culíku. Vlasy jí volně splývaly do půli zad. Na její postavě bylo zřejmé, že hodně sportuje. Vypadala prostě skvěle. Občas jsem si vedle ní připadala jako šedivá myška. Nosila jsem spíš džíny a tílka. Krátké blond vlasy jsem si upravovala jen prohrábnutím prsty a líčení jsem taky moc nedala. Použití řasenky bylo maximum a to ještě opravdu jen zcela výjimečně. Ovšem boty, to byla moje slabost. Ráda jsem nosila podpatky, ráda jsem si přidala těch pár centimetrů, k mé lehce buclaté postavě. Ano, na Zuzce bylo vidno, že má ráda sport. Na mně bylo vidno, že pracuji v pekařství a pravidelně svačím ještě teplé buchty s povidly. Nebyla jsem obézní, ale takových deset kilo jsem navíc měla.
„Kláro, fakt by tě nezabilo, kdyby sis jednou vzala něco víc…. Šmrncovního.“ popichovala mě Zuzana, zatímco jsem otevírala láhev bílého vína, kterou přinesla.
Jen jsem se na ní podívala a zašklebila jsem se.
„Ne, vážně!“ pokračovala. „Šaty by ti sekly! No tak, zkus to! Vážně, třeba bys byla mile překvapená!“
„Vždyť víš, že tu ani žádné šaty nemám.“ odpovídám s úsměvem.
„Tak půjdeme ještě ke mně a zkusíš si nějaké moje. Prosím, prosím…“
Tohle je ta Zuzka, kterou mám ráda. Zábavná, všetečná a trochu trhlá.
„Příště.“ odpovím a obracím oči v sloup na znamení, že s konverzací o šatech, jsem skončila.
Daly jsme si u mě víno a Zuzka mi nalakovala nehty. Přes týden jsem lak na nehtech mít nesměla, kvůli práci a ani mi to nijak nechybělo. Ale Zuzku bavilo, když si ze mě mohla dělat panenku na zkrášlování, tak jsem jí to ráda dopřála. Konec konců, bylo hezké, když se o mě někdo staral.
Večer už pokročil a my dávno seděly v baru a pily už snad pátý drink. Alkohol mi stoupl do hlavy a tak mi to nedalo. Vytasila jsem na Zuzku svou teorii o tom, že možná ani nechce žádný vztah, jen si to prostě nedokáže přiznat.
„Tak to teda prrr, holka!“ Zuzka nesouhlasně zvedla ruku, aby dodala svým slovům důraz. „Ano, uznávám, že byly případy, kdy jsem se unáhlila, ale nebylo jich tolik. No jen si vzpomeň na toho, co se neustále šťoural v nose a já pak jeho holuby nacházela všude. Na stolku, na lince, na polštáři… Jako pardon, ale pokud chlap po třicítce neumí používat kapesník, tak to tedy vážně není nic pro mě.“
„Dobře…“ musela jsem uznat, že uklízet z nábytku smrkance po dospělém muži, by mi taky nebylo příjemné.
„No anebo ten, co měl doma šest koček! Strašně dělal, jak miluje zvířata, ale přitom se o ně nestaral, nechal je všude čůrat a všechno zničit! A chlupy byly všude a promiň, ale já o jídlo, které je o chlup lepší, fakt nestojím.“
„No, dobrá.. Tohle by se mi asi taky nelíbilo…“ přiznávám, ale hned dodám, „ale co třeba ten, co jedl kuřecí stehno rukama? To přece nebyl důvod k rozchodu.“
„ON JEDL KUŘECÍ STEHNO RUKAMA! To BYL důvod k rozchodu!“
„Ale vždyť to byl kyblík z rychlého občerstvení! Vážně u toho chceš hrát na etiketu? Na světě není chlap, který by byl úplně bez chyby. Tak přestaň všechny odkopávat kvůli úplným hloupostem.“
Zuzana po mně střelí pohledem.
„Ty jsi nějaká chytrá, na někoho, kdo neměl rande už celou věčnost.“
„Já jsem tě nechtěla urazit, ale vážně si myslím, že tvé důvody k rozchodu jsou někdy fakt hloupé.“
„No dobře, slečno chytrá. Vsadíme se.“
„Vsadíme? Jak? A o co?“ Zuzka se tváří zákeřně a to se mi nelíbí.
„Už jsi dlouho sama a víš prd, jaké to je být ve vztahu. Najdu ti chlapa.“
„Ale já nechci nějakého cizího týpka z baru.“ zaprotestuji.
„Neboj se, vyberu ti jednoho z mých bývalých. Jednoho z těch, co dostal kopačky jistě úplně neprávem.“ ušklíbne se.
Myslím, že za střízliva bych nikdy s něčím tak absurdním nesouhlasila, ale teď jsem byla omámena drinky, takže jsem souhlasila. „No dobře. Vybereš mi někoho ze svých bývalých a dáš mě s ním dohromady. A jaké jsou další podmínky?“
„Budeš to muset vydržet půl roku. Půl roku plnohodnotné známosti, se vším všudy.“
„A o co se vsadíme?“
Zuzana vezme do ruky drink a prsty poklepává po jeho okraji. Přemýšlí a najednou se její tvář rozzáří. Už to má. „Co třeba wellness pro nás obě? Na celý víkend, hezky s hromadou procedur, s jídlem, pitím. Když vyhraju, celý ten víkend zaplatíš. Když vyhraješ ty, je to celé na mě.“
„Tak tedy dohodnuto!“
Aby jsme svou sázku stvrdily, plácly jsme si. Zuzana do sebe zbytek obrátí zbytek Moscow Mule a pak se nahlas zasměje a plácne se do čela. Vidím na ní, že už ví, koho mi dohodí a mně z toho přeběhne mráz po zádech.