Hňup, 2. díl
„No tak Kláro!“ směje se Zuzana. „Trochu se odvaž! Konečně máš po dlouhé době rande, tak to přece nebudeš flákat. Sundej ty rifle a šup hezky do sukýnky.“
Zuzana mi s veselou náladou probírá šatník, aby mě připravila na schůzku, kterou mi domluvila. Vůbec netuším, do čeho jdu a rvát se kvůli tomu do sukně nebo šatů, se mi vážně nechce.
„Nechci šaty ani sukni, necítím se v tom dobře.“
„Tak aspoň něco, co má výstřih, ať jsi šik.“ mrkne na mě.
Vůbec se mi to nelíbí. Vůbec. Mám pocit, že jsem postava v thrilleru, která narazila na bláznivou sousedku, která mě chce připravit pro svého vyšinutého synka s křivým úsměvem a motorovou pilou pod postelí.
Mám chuť to odpískat, ale jednou jsem si se Zuzkou plácla, tak se nesmím vymlouvat. Prostě sním, co jsem si navařila. Vždyť to nemůže být tak zlé, ne?
O hodinu později jsem připravena. Zuzana mě nakonec ukecala a já si oblékla jednoduché šaty ke kolenům a s výstřihem do V.
„Tak, já půjdu teď domů, abych ti vyklidila prostor, kdyby ses náhodou rozhodla vzít Karla domů.“ Zuzana na mě mrkne a škodolibě se usměje, plácá mě po zádech a dodává, že Karel je naprosté zlatíčko a jistě si ho zamiluji.
Karel je ze sousedního města, ale já to mám do restaurace jen patnáct minut svižné chůze.
Jsem na místě. Nohy se mi třesou nervozitou, když vcházím do restaurace, ve které by mě měla čekat má nová známost.
Kruci, možná jsem si měla dát nejdřív panáka, napadá mě.
Rozhlížím se kolem a můj pohled padne na osamělého muže. Jeho oblečení působí trochu obnošeně. Troufám si říct, že i trochu zašle. Ruce má složené na stole, prsty propletené a skrze kulaté brejličky si mě pobaveně prohlíží.
Na vteřinu zaváhám a pak jdu k němu.
„Zdravím. Ty budeš asi Karel?“ zeptám se trochu nervózně.
Karel vstane a tak si mohu všimnout, že je opravdu malého vzrůstu a velmi hubený. Jelikož jsem si k šatům vzala poměrně vysoké podpatky, jsem téměř o hlavu vyšší. Ale to nic. Výška není vada charakteru.
Karel hýří sebevědomím a vyloženě si vychutnává to, že já ne. Podá mi ruku, jeho stisk je pevný a příjemný. Žádné zběsilé mávání paží. To jsou plusové body. Z jeho oblečení cítím cigaretový kouř. To jsou mínusové body.
Posadili jsme se a nejdřív si objednali láhev vína, aby nám to lépe mluvilo. Opravdu jsem už u druhé skleničky byla příjemně uvolněná a vůbec jsem nechápala, co s tímto mužem měla Zuzana za problém. Ano, je menší postavy a obléká se dost nemoderně, ale čas s ním byl velmi příjemný.
„Takže ty jsi spisovatel?“ vyhrkla jsem překvapeně. „Moc ráda čtu. Co jsi napsal?“
„No, zatím pár povídek, co mám v šuplíku, ale jednou je vydám.“
„Takže psaní máš jako koníček a jinak tedy děláš co?“
„Jsem v invalidním důchodu.“
„Aha..“ na chvíli nevím, co na to říct. „Měl jsi vážný úraz?“ nic jiného mě nenapadá.
„Ne, zbláznil jsem se.“ Karel mi tuto informaci sděluje se stejnou lehkostí, jakoby mi právě oznamoval, že v lednici došlo mléko.
Zírám na něj bez dechu. Přemýšlím, jak mám reagovat. Dělá si legraci? Mám se smát? Co mám teď sakra říct?
„Neboj, nejsem nějaký blázen, co nahý leze po stromech a tančí při úplňku“
„Co se stalo?“
„Prostě jsem moc pracoval. Měl jsem svou firmu, která dobře prosperovala, ale já jsem chtěl víc a víc. A čím víc jsem měl, tím víc jsem chtěl. Dostal jsem se do fáze, kdy jsem už skoro ani nespal, protože jsem chtěl pořád víc a s ničím jsem nebyl spokojený. A pak najednou přišlo úplné zhroucení.“
Poslouchala jsem ho a když domluvil, úlevně jsem vydechla, aniž bych si toho byla vědomá.
Karel se zasmál a pozvedl sklenici s vínem. „Tak tedy na zdravé a pohodové zítřky.“
Večer proběhl v příjemném duchu. Dali jsme si s Karlem několik sklenek vína, dobrou večeři a nakonec jsme si šli i zatančit. Po půlnoci mě Karel doprovodil domů. Políbil mě na rozloučenou. Viděla jsem na něm, že čeká, jestli ho pozvu dál, ale já taková nejsem. Na tohle si bude muset panáček ještě počkat.
Když jsem přišla domů, na tváři mi hrál spokojený úsměv. Byl to opravdu příjemný večer a já hned musela o své spokojenosti informovat Zuzanu.
JÁ:
Karel je moc milý a byl to skvělý večer. Začni šetřit, hvězdo! :)
ZUZANA:
Neříkej hop, dokud nepřeskočíš. Uvidíme se zítra :)
Odkládám mobil, sundávám ze sebe oblečení a tanečním krokem mířím do sprchy. Zuzana měla pravdu v tom, že jsem už vážně dlouho sama a úplně jsem zapomněla, jak je příjemné trávit čas se sympatickým mužským.
S Karlem jsem si psala SMS až do samého rána a bylo to skvělé. Jo, Zuzanka se nám přepočítala. Už se moc těším, až mi bude muset zaplatit fantastický wellness víkend!