Cesta do středu duše

Než jsem se pustila do své výzvy do kalhot, byl můj život plný zlozvyků, pokud jde o jídlo. Každý nákup pro mě končil tím, že jsem si pro sebe koupila nějakou drobnost. Třeba jen malou sladkou tyčinku. Když jsem jela na větší nákup, vždy jsem si koupila kafe z automatu a k tomu třeba muffin, gigantickou čokoládovou sušenku nebo bagetu s česnekem. Pokaždé, když jsem projížděla městem, zašla jsem si pro velké skořicové capuccino a když byla chvíle, dobřála jsem si i nějaký ten zákusek. Takže jsem si denně ujížděla na kávičkách a sladkostech a pak při pohledu do skříně brečela nad tím, že jsem tlustá a všechno je mi malé.

Když jsem zjistila, že čekám dvojčata, nebála jsem se přibírání. Byla jsem si jistá, že všechna kila půjdou dolů levou zadní. V hlavě jsem si malovala, jak budu v jednom kuse venku s kočárkem, budu pořád na výletech, pořád v pohybu a jistě brzy budu zase fit. To jsem ale nevěděla, jak strašně náročné období mě čeká a už vůbec by mě nenapadlo, že kočárek mi bude zapovězen.